Začátek školního roku se nese nejen v duchu zvládnutí běžného školního režimu. Pro žáky 9. tříd začíná půlrok příprav na středoškolské přijímací zkoušky. Z těch mají obavy nejen studenti, ale také jejich rodiče. V rozhovoru poradí Milan Šťastný, jak úspěšně zvládnout přípravy na přijímací zkoušky a představí, jak probíhá doučování v 2+2 škole matematiky.

Jednotné přijímací zkoušky CERMAT, které musí absolvovat žáci 9. tříd ucházející se o studium na střední škole zakončené maturitní zkouškou, způsobují vrásky na čele nejen studentům, ale i jejich rodičům. Rodiče se především obávají, zda děti splní náročné podmínky a dostanou se na vysněnou střední školu. Naopak děti jsou v přípravě málo zodpovědní a většinou učení nechávají na poslední chvíli. Starostem lze však předejít důsledným vedením ze stran rodičů, poctivou přípravou a pravidelným opakováním učiva. Vůbec nejhorší je začít s přípravou na poslední chvíli, kdy míra stresu a zvyšující se tlak okolí dítě frustruje a znemožňuje efektivní učení.
Celý článek »

publikoval(a) redakce

Také máte doma budoucího prvňáčka? A už se těší do školy? Někteří se školy nemohou dočkat, protože už budou přece velcí. Jiní se školy mírně obávají – hlavně když mají starší sourozence a už znají i povinnosti, které z docházení do školy vyplývají. A co my, rodiče? Na jedné straně si děláme starosti o to, jak naše ratolest školní zátěž a také kolektiv ve třídě zvládne, na straně druhé se často strachujeme, jestli nástup do školy zvládne i naše peněženka a bankovní účet.
Celý článek »

publikoval(a) redakce

Jak pracovat s emocemi sociálními dovednostmi dětí v předškolním a mladším školním věku? Nabízíme ukázku z publikace Rozumím sobě, pomáhám ostatním Nakladatelství Raabe.

„Nejlepší a nejkrásnější věci na světě nejsou vidět a nikdo si na ně nemůže ani sáhnout. Tyto věci může člověk poznat pouze srdcem.“

Helen Keller

Naše pocity jsou poutem, které všichni sdílíme. Pocity nás spojují dohromady jako lidskou rodinu.

Lidé se rodí s celou škálou emocí, které do značné míry formují naše chování. V rodinách se učí děti různým způsobům vyjadřování svých emocí. V našich kulturních podmínkách jsme byli v minulosti vedeni k nevyjadřování a často i potlačování svých emocí, což rozhodně nevede ke zdravému duševnímu rozvoji jedince. Dnes se to děje také, i když již mnoho pedagogů a rodičů si uvědomuje negativní dopad takového jednání. Děti dostávají málo příležitostí , jak by se mohly vyrovnat se svými negativními emocemi. Často pak u nich nastupuje pocit viny, zmatení, frustrace nebo zahanbení. Některé děti se stanou plachými, stáhnou se do sebe, jiné se začnou projevovat jako agresivní a bezohlední jedinci. Mnoho dětí – a také dospělých – si myslí, že tyto špatné, hluboké pocity mají jenom oni, a bojí se, že jsou jiní než ostatní. Když děti prožívají a dávají najevo negativní emoce, často slyší: „Nebreč, kluci přece nebrečí. Přestaň se vztekat. Buď hodný. Chováš se jako hlupák.“… To vede k pozdějším problémům se sebepřijetím a sebeúctou. Jestliže chceme učit děti empatii, nejdříve je musíme naučit sebepřijetí.
Celý článek »

publikoval(a) redakce

Pro věkovou kategorii cca 4-12 let je nyní na trhu nový produkt a to náramkové hodinky Gator s GPS lokátorem a funkcí volání.

Můžete s ním mít malé dítě trvale pod dohledem, telefonovat s ním, poslouchat, co se kolem něj děje. Zdá se, že jde o užitečného pomocníka. Co přístroj vlastně všechno  umí?

Moc dlouhý článek? Rovnou se podívejte, co hodinky umí a kolik stojí

Voděodolné náramkové hodinky
Dětské náramkové hodinky Gator skutečně ukazují čas a to buď na digitálním, nebo analogovém ciferníku, mezi nimiž si může dítě snadno přepínat. První výhodou tedy je, že se tak rychle naučí hodiny a také orientovat se v čase.

Hodinky mají funkční budík, který je možné využít i k různým hrám, například nastavit buzení na čas svačiny atp. Přístroj je odolný vůči stříkající vodě, takže ho nepoškodí vlhkost deště ani sníh v rukávu, plavání s hodinkami výrobce nedoporučuje.

Celý článek »

publikoval(a) redakce

Aleš Hodina je zakladatelem a ředitelem Mezinárodního ústavu pro rodinu a dítě. Zabývá se především porozvodovou péčí o děti, založil a provozuje i tematický webový portál Střídavka.

Co vás k této aktivitě přivedlo?

Osobní zkušenosti. Tak jako mnoho jiných jsem si dříve myslel, že když už jeden z rodičů bude chtít rozbít rodinu a rozvést se, pak vás aspoň nemůže – pokud sám nebudete chtít – připravit o děti a vzít jim vaši péči. Teprve když jsem se s touto situací setkal osobně, poznal jsem, jak hluboce jsem se mýlil. Připravit druhého rodiče – obzvláště otce – o dítě, udělat z něj jen občasného „stykače“, který smí být se svým potomkem jen minimum času a někdy ani to ne, je u nás až příliš snadné. Soudy a sociálky místo aby tomu bránily a chránily tak vazby dětí k oběma rodičům, často naopak sobecké rodiče v tomto podporují. Zjistil jsem také, že když už musíte bojovat o to, abyste se vůbec mohli dál podílet na výchově svého dítěte, není tu prakticky nikdo, kdo by vám pomohl. I mnoho advokátů této problematice dostatečně nerozumí nebo žije v zažitém klišé „dítě matce – otci výživné“. Dokonce vás namísto pomoci sami zrazují od toho, abyste usilovali o jedno ze základních práv svých i dítěte – o možnost o něj pečovat.
Celý článek »

publikoval(a) redakce